Ano i ne. Ano ve smyslu potřeby morálky, která společnost zkulturňuje a posouvá směrem vzhůru. Tedy ano, čtěme a učme o Masarykovi. Nehledejme však janova dvojníka. O to spíše ne, že se Jan svému šarmu a charizmatu nenaučil, nýbrž se tak narodil. Jan byl snem, ideálem doby, stejně jako Mahátma Gándhí v Indii. Hrdinové zůstávají hrdiny. Jan-hrdina, Člověk, byl a bude nenapodobitelný.
Jiří Voskovec jeho charakter nazývá: prostotou velikosti. On byl tak opravdově prostý, takový člověčina, který se objevoval mezi obyčejnými lidmi nezištně a přirozeně bez ohledu na politiku. Navíc svou zem opravdově miloval jak František Jílek v tehdejších Svobodných novinách připomíná v masarykově dušičkovém vzpomínání. „Praha zamlžená a pastelově nejsvůdnější a do spanilosti zvuk pražských zvonů, zvuk jistoty a tradice…chce se mi domů, abych si mohl zopakovat geografii toho pro mne živelného stejskání.“
Přestože rozumím dobře rozdílu vlastenectví ve válce a vlastenectví v neválce….kde je dnes to naše? Je uschováno na horší časy či úplně vyprchalo?
Kde se přece bere morálka v lidech typu Halíka, Havla, Vlka, Patočky, Masaryka, Medka,…..? Všichni mají jedno společné! Dlouhá léta tvrdě a odhodlaně pracovali v obyčejných profesích, aniž by ztráceli své hodnoty a naději. Býti mezi hrabalovskými perličkami na dně, tam podhoubí opravdové morálky nalésti lze!
Václav Havel se nechal slyšet, že naše země nevzkvétá. Co do morálky souhlasím. Lze ale v době všeobecně nekrizové ( jsem bytostně přesvědčen, že v takové právě žijeme ), očekávat morální vzplanutí, rozkvět? Myslím, že nikoliv. A je to tak přirozené. Když už není nepřítel, nehledejme ho.
Bude nám ještě nějaký čas trvat, než se zahojí bolestivé rány světových válek a komunismu v našich kolektivních pamětích. Pokusme se jen s nadhledem usmívat nad paradoxy dnešní doby typu sílícího antikomunismu v kontrastu s upadajícím komunismem. Radujme se z nebývale široké svobody a demokracie, jděme příkladem, nestěžujme si a čiňme, nehledejme druhé Masaryky, mějme raději život, než jeho smysl jak psal Dostojevskij, a pak může být jen lépe.
Před nadcházejícími volbami doporučuji knihu: Úsměvy Jana Masaryka 🙂