Reklama
 
Blog | Josef Hrubec

Momentem živ je člověk

Nuda, náhoda....slova mnou dávno škrtnutá. Dnes smysl k ostatním se přidává.

Myslím, že se mi již konečně daří chápat Dostojevského v jeho tvrzení o milování života o dost více než jeho smyslu. V tom milování „beze smyslu“ je ukryto směřování k momentu, do jednoho bodu, okamžiku „tady a teď“.

Aniž by člověk vnímal jakékoliv analytické před a strategické po.

Dosáhnout lehkosti bez odevzdanosti k němu, bez ztráty vůle a zápalu.

Reklama

A to je ta opravdová láska, kdy člověk nepotřebuje přemýšlet. Jen tak pluje, pozoruje v bdělém stavu.

Velká změna. Vše jiným, a tedy úplně novým nábojem prostoupeno. Posunut do pozitivna, dveře za sebou zabouchlé. Práce s krizí vstříc příležitostem se vyplácí. Má význam bojovat, prát se s jakýmkoliv stavem. Vůle a odhodlání protknuté trpělivostí v bolesti, přijde mi jako páteří čehosi universálního.

Taková čistota prožívaného,

taková plnost dějícího se,

taková jednota všeho.

Možná jsem s tím vším příliš rychle hotov, a nedostatečně se dle svých dřívějších módů propochybovávám a nehledím tak na tento stav v co největší úhelné pestrosti. Jsem za to ale rád, neboť změna. Neohlížení se za již nenávratně prožitým, spočinutí v „teď“, jedním jediným prožitkem jest. Jakoby kolem nic, jakoby kolem ničeho, jakoby kolem vesmírné prázdnoty, přesto s úžasem cítíc všudypřítomné krásno, které jednou spasí svět.

Že Fjodore?